Trh zábavy
4/DUBEN 2000  inzertní a informační měsíčník

ARCHIV
Automaty
Stolní fotbaly
Šipkové automaty
Kuželky, bowling
Kulečníky a příslušenství
Hokeje
Flippery
Jukeboxy
Simulátory
Výstavy
Články
Ostatní inzerce

Odešla jsem od Unie...
... Veronika Hubrtová (14 let - 3. místo na ME 97 ve Finsku v juniorské kategorii)

Někdy v létě 97 za mnou přišel můj syn Dominik se slovy: "Tati, v Harlequinu byl pan Švarc, s takovou malou holkou. Ta má super styl. Zahráli jsme si. Hraje výborně. Škoda žes tam nebyl". Rok se sešel s rokem, přibyl k tomu nějaký ten měsíc a já sedím u sebe v kanceláři proti té "malé holce" od pana Švarce. Je to už pomalu slečna.

 Veronika Hubrtová a její trofeje Kdy, kde a jak jsi se dostala ke kulečníku?
   V květnu 1996 otevřel pan Švarc u mě v baráku billiardovou hernu. S maminkou a sestrou Kateřinou jsme vyrazily za poznáním, co vlastně billiard je. Hned od počátku mě hra bavila, i když jsem netušila, co je vlastně vrcholový kulečník. Brala jsem to jako hru, připomínající vzdáleně kuličky na pískovišti. Tam cvrnká hráč kuličku do díry a vítězí ten, kdo je rychlejší a zručnější.

Jak tě napadlo začít trénovat pravidelně? Jiné sporty jsi neprovozovala?
   Nikdy jsem nehrála nic závodně, organizovaně. Ráda si s klukama zahraji fotbal, když to počasí dovolí hraji na tenisových dvorcích Sparty tenis. V zimě ráda bruslím. Kulečník byl pro mě atraktivní svou přístupností - kdo má k dispozici hernu v baráku? Díky panu Švarcovi jsem měla možnost trénovat zdarma a hlavně pod jeho vedením. Půl roku jsem chodila třikrát týdně odpoledne na hodinku až dvě trénovat základy, postoj, stopball, držení. Prostě, co hráč potřebuje, chce-li hrát na slušné úrovni.

Jak bys definovala začátek závodního kulečníku? Kdy se ze zábavy stal sport?
   Postupem času jsem věnovala poolu víc a víc času. Z tří dnů týdně se stalo pět až sedm dní, dvě až tři hodiny denně. Místo základů kulečníku přišla těžší cvičení. Nyní vím, že bez těchto cvičení, tréninků, bych byla pořád na začátku. To ale neznamená, že by kulečník pro mne nebyl zábavou. Baví mě čím dál víc a dál jej beru jako hru, i když na jiné úrovni než dřív.

A teď k největšímu úspěchu českého kulečníku, ME ve Finsku. Jak ses nominovala?
   Nominace od Unie vlastně žádná nebyla. Unie byla členem EPBF a jako taková měla právo vyslat hráče. No a tak jsem jela.

Byla si třetí v juniorkách, ve třinácti. Proč jsi nestartovala v žákovské kategorii?
   Hrála jsem pouze jednu disciplínu, 9 ball. V žákovské kategorii hrají kluci a holky dohromady. Mě prostě přihlásili do juniorek a tak jsem je hrála.

Jak velká byla vaše výprava a hlavně, kdo to všechno platil?
   Výprava, dá-li se to tak nazvat, byla tříčlenná. Pan Švarc, můj dobrý kamarád Jakub Štika a já. Celou akci platila ČMBU, Billiardová Unie.

Jak probíhal turnaj?
   Díky dopravě z letiště jsme se do místa konání dostali pozdě. Až ve Finsku jsme s Jakubem s hrůzou zjistili, že nejsme vlastně ani přihlášeni do soutěže. Vina nakonec padla na sekretáře Unie (?). Proto start pouze v jedné disciplíně. Hrálo se v tělocvičně, bylo zde asi patnáct stolů Brunswick. Dík pozdnímu příchodu jsme přišli o ručníčky na kulečník!?! Při losování jsem byla naprosto klidná, žádnou soupeřku jsem neznala, a tak mě bylo všechno jedno. Hlavně abych hrála. Hned v prvním kole jsem narazila na pozdější vítězku z Dánska. Omlouvám se, jméno si už nepamatuji. Ta mě poslala do "B" strany pavouka 3:7. Pak jsem se prokousávala B stranou až nazpátek do "A" strany. V semifinále jsem měla smůlu a losem jsem dostala znovu Dánku. Ta mě podruhé porazila 7:3. Tak jsem skončila třetí společně s jednou norskou hráčkou, za již zmíněnou Dánkou a Němkou. Jména si již nepamatuji, bohužel jsem čekala na výsledkovou listinu, ale nikdy jsem ji neviděla.

Kolik turnajů a hlavně jaké jsi do té doby hrála?
   Hrála jsem amatérské turnaje pouze v naší herně. Poprvé mimo tento klub byl turnaj U Nováků a pak hned Finsko. Do té doby jsem hrála na devítistopém stole asi jenom dvakrát. V klubu pana Švarce jsou pouze osmičky. Po Finsku mě pan Švarc vzal poprvé na akci ČMBS Open 9 ball. Tam jsem poprvé hrála s naší ženskou špičkou, nakonec z toho bylo druhé místo za Ivetou Valešovou.

Proč najednou nejsi u pana Švarce, ale v Blue-Pointu? Ne v Unii, ale ČMBS?
   Vznikla rozepře mezi mnou a panem Švarcem. Chtěl mé výhry, medaili z ME a pohár z ČMBS Openu vystavit ve své herně. Bylo to pro mě velmi cenné, a tak jsem odmítla. Současně to po mě žádal i pan Šotola, prý všechno financovali a tak jim to patří! Tři a půl měsíce jsem nehrála. Zanevřela jsem na kulečník. Pak si šla maminka zahrát do bývalé Pivovarnické. Tam byl klub zrušen a tak objevila Blue-Point. Shoda náhod a pár rozhovorů a maminka se bavila s Milošem Vizingrem. Co víc dodat, jsem v ČMBS a jsem ráda. Baví mě hrát a v ČMBS se pořád něco děje. Navíc cítím budoucnost a to mě přitahuje k Billiardu.

Děkuji za rozhovor - Pavel Halamka.

PS: V minulém roce přidala Veronika druhou bronzovou medaili pro kulečník a stala se tak naším nejúspěšnějším hráčem na mezinárodních turnajích.

 Logo Billiard info
  Web design © 2B