Výherní automaty - 100 let historie v Evropě a v českých zemích
Evropa - Od mechaniky k elektronice

Z evropské mapy výrobců výherních automatů:

České země

I. etapa: 1918-1990
Poznámka přímo patentová

Licence k provozování výherních automatů (pod č. 9)

   Výherní automat jménem FORBES se v prvorepublikové technické dokumentaci Patentního úřadu neobjevuje, jeho systém tudíž mohl kdokoliv a kdykoliv napodobit a určitě se tak i dělo. Stačilo hotový výrobek nějak označit a získat povolení k provozu. Žádné technické zkoušky nebyly předepsány. Přístroj se vyráběl z měkkého dřeva, patrně smrkového, s mosazným kováním, na němž je vidět, že se nejednalo o strojovou, ale individuální výrobu. Otvor k vhazování mincí, jakož i miska ve spodní části, určená pro odběr vyhraných mincí, jsou z cínu. Vnitřní plátno zelené barvy mělo u každého přístroje jinou strukturu, jinak vypadají i popisky otvorů Prémie, Výhra, Výhra, Výhra, Prémie a Výhra. Na první pohled je vidět, že pocházejí z psacího stroje, po napsání byly vystřiženy a na plátno dolepeny. Také návod na hru byl na obyčejném papíru a opět napsaný na stroji. Nejednalo se tedy o tisk jako u některých jiných přístrojů. Ani jeden ze tří posuzovaných zachovalých forbesů neměl naprosto shodnou skříňku, látku, zámek, žádný nebyl opatřen datem výroby či evidenčním štítkem ani jiným způsobem nyní běžné identifikace. Šířka přístroje se pohybovala mezi 590 až 640 mm, čelní stěnu krylo běžné tabulové sklo. Výška přístroje byla od 730 do 755 mm. Z návodu na hru lze usuzovat, že přístroje byly v provozu před r. 1925, tedy před obdobím, v němž získal Josef Vaněk řádnou provozní licenci v Semilech, než tedy mohl skutečně hrdě na svůj výrobek napsat - továrna automatů. Z předchozích úředních zápisů je však patrné, že si zřejmě dík svému mládí s nějakými přepisy hlavu nelámal. Až později byl výrazně opatrnější. Je však velmi pravděpodobné, že licenci získal i pro jiná města.

Návod pro hraní Forbesu Vhoďte dvacetihaléř do automatu a sečkejte, až peníz dopadne, načež lehkým úhozem ukazováčku na kroužek vymrštíte peníz do stroje na výhru. Automat vyplatí výhru hotově a račte si z kovové misky výhru vyjmout. Jiný peníz než dvacetihaléř nevhazuje, neboť v automatu propadne. "Forbes" výherní automat jest úředně zkoušen se stanoviska důchodkového, policejního i právního. Příslušné listiny u výrobní firmy: Josef Vaněk, továrna automatů Semily Č.S.R.

Vzpomínky Josefa Vaňka pokračují:
   Za krátkou dobu se vedle prvního forbesu na dvacetihalře začaly vyrábět i stejné modely na padesátihaléře a korunu. Konstrukce se zdokonalovala, přibývaly nové prémie ze hry. Forbesy se vyráběly i pro kasina v Karlových Varech a Poděbradech, ty byly na 5 Kč. Byly to krásné skříně z ušlechtilých dřev s mramorovou spodní desku, což působilo esteticky a lákavě. Nevím o nikom, kdo by tento přístroj ještě měl, ale zachovala se jeho fotografie s razítkem Ředitelství pro loterie Praha, které přístroje evidovalo. Popularita Forbesu byla taková, že na zakázku etiopského vladaře Haile Selasie I. bylo vytvořeno několik kusů na habešské stříbrné mince. Ohio měl své obchodní zástupce, pány Beneše v Hradci Králové, Zlatníka v Šestajovicích, Petra Havlíka v Praze a pana Jirmáska v Humpolci. O Forbesy byl tak velký zájem, že byla zřízena filiálka ve Varšavě, kde se tyto přístroje licenčně vyráběly. Šéfa firmy ve Varšavě dělal pozdější společník firmy, švagr Václav Hrdina.

Forbes, tentokrát v kasinovém provedení

   V r. 1926 začal Ohio s pomocí hypotéky ze záložny v Pecce stavět v Semilech Na kruhách továrnu. V Semilech nenašel dostatek důvěry, aby mu na tu akci vůbec někdo něco půjčil. Po uvedení továrny do provozu měla tolik prostorů, že bylo možné zahájit i výrobu jiných artiklů. Ohio jezdíval na veletrhy do Lipska a odtamtud často přivezl nějakou novinku, kterou pak začal vyrábět. Z celé řady mohu uvést prodejní automaty na cukrářské a drogistické zboží, automaty na prezervativy, automaty na výdej mýdla na WC, automaty na postřik voňavku. Také vyráběl automaty pro restaurace na výrobu sodové vody, výčepní pulty s tlakovým mytím sklenic, což byl jeho patent. Dalším velkým artiklem byly gramofony, od nejjednodušších na kliku až po hudební skříně s elektrickým pohonem a osvětlením, obdoba amerických jukeboxů. Šířka Ohiova podnikání se často stávala i předmětem žertovného veršování, jeden popěvek zněl:

Gramofony, kozlí kuže u mne koupit muže, primisima gumové, duše autobusové
   Jednalo se o pejorativní útoky, z nichž byla cítit zášť. Moc málo lidí o něm mluvilo dobře, většinou závist vítězila, byl pomlouván a zesměšňován.

Stavba továrny v roce 1926

Bylo to především proto, že byl kluk, který absolvoval jen těch pět obecných tříd, který ve čtrnácti letech školu skončil - a dosáhl to na továrníka. To se obyčejným lidem moc nelíbilo a v Čechách se úspěch neodpouští. Ohiovi se dařilo občas líp, občas hůř. Míval třeba i starosti s tím, jak sežene jedenáctitisícovou roční splátku na hypotéku na továrnu. Ohio se veřejnému ani společenskému životu nijak nevěnoval, jen dával dary na dobročinné účely, protože si moc dobře vzpomínal na dobu, kdy byl velmi chudý. Nikdy z jeho domu neodešel žádný žebrák bez nějakého daru. V roce 1939 podporoval útěk vojenských letců do Anglie a každému z nich dal na tu dobu velkou sumu 300 Kč - asi týdenní průměrný výdělek.

Zde je vidět asi třetina dílny, ve které se ručně montují součástky výherních automatů FORBES

Myslím si, že výherních automatů bylo vyrobeno několik tisíc, protože se jich vyrábělo od samého začátku 17 ks týdně. Současně byly vyráběny i automaty FORBESON a FORSASTRA. Forsastra vypadala jako velký psací stroj, po straně měla páku, tou se uváděly do pohybu kotouče, které měly na sobě čísla nebo symboly - ovoce, pavouky nebo kominíky. Jednalo se o přístroj, které patrně odkoukal na výstavě v Lipsku. Vršky byly z plechu a spodek byl dřevěný.

Kancelář továrny Josef Vaněk

Kotouče vyráběl kovotlačitel Zdobinský v Bitouchově, ten také pokovoval dráhy do forbesů. Ohio také vyráběl přístroje , které se dnes nazývají flipry. V r. 1936 došlo k zákazu provozování výherních automatů, což byl konec výroby, protože byly prohlášeny za hazardní hru. Ohio se proto pokoušel dokázat, že se jedná o hru zručnosti, a aby nastoupil důkaz pravdy, musel se dostavit na pražské ministerstvo financí dva hráči a před úředníky předem říci, že dokážou trefit mincí, kam je zapotřebí, aby to byla hra zručnosti. To se samozřejmě nepodařilo a zákaz trval. Proto Ohio začal vyrábět některé strojky pro domácnost, např. pneumodisk, držák hrnce. Jeho známý pan Kunc z Ameriky mu přivezl některé modely domácích přístrojů, třeba všeřezku, což byla pilka s otočným listem s reklamním sloganem: Šmik, šmik, řeže malý kouzelník.

Pohled do dřevodílny

Potom přišla éra výroby vah, které byly vyráběny pro potřeby domácností - pro kojence a dospělé. Jednalo se jen o osobní váhy. Reklamu dělala firma Solar, velmi známá pražská reklamní agentura, ta dělala pro opravdu renomované firmy. V té době vyráběl automatické hydraulické zavírače dveří zn. Samo. I když zákaz provozu výherních automatů padl, už se v továrně J.Vaněk Semily nikdy nevyráběly. V únoru r. 1940 byl Ohio zatčen, protože ve své tiskárně vydával časopis V boj a také ho sám kolportoval. Po věznění v Jičíně, Vrvhlabí, Drážďanech a Golnově skončil před Lidovým soudem v Berlíně, kde byl ještě se dvěma členy ilegální skupiny 28. října 1942 odsouzen k smrti a 22. února 1943 byli všichni v Plötzensee popraveni.

Bývalá továrna, koncem 20. století pekárna

V r. 1945 mu president republiky na návrh tehdejšího ministra národní obrany Svobody udělil Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Veškerý archiv, fotografie, materiály, ale i přístroje byly po znárodnění firmy v roce 1950 rozštípány, spáleny, stejný osud potkal fotografie a reklamní materiály.

<< minulý díl

pokračování příště >>